Nasedla na tramvaj, vyjela na kopec, jeden ze čtyř, co tvoří Město - vzpomněla si - ve svém fiktivním čase se věnoval americkým historikům.
Byla si jista, že vysoko nad místem spatří, jak řeka plyne, jak auta lehce zdolávají své směry a jak je vlastně všechno ok. Ale uviděla jen mlhu.
Otočila se a šla domů.
Důvodem toho, proč vidíš mlhu, je sluneční vítr, vysvětlila ji kamarádka, která má ve Vesmíru přehled a po nocích se nekonečným prostorem vznáší a ví, že kol Jupiteru se pohybuje záhadná skvrna.
Jak šla, bylo jí vše jasnější. No jasně, rozdělání ohně je hračka! (Tenkrát však měla problémy; dokonce i se zapalováním své vlastní karmy)
Luskla prsty, zaslechla skřípající brzdy létajícího zubního kartáčku, natolik výkonného, aby ji dopravil domů.
*
Proletěli jeho čtvrtí velkých oken a velkých neuskutečněných skutků. Jen tu a tam zablikala jako elektrická bludička naděje. Tu a tam se rozsvítil neonový nápis laciného obchodu: LOVE OU, jinak byla tma.
*
A tak ji vyprávěla, jak prožila jeden ze svých dnů, jeden z těch podivně snových dnů. O mlze, o punčocháčích, o vesmíru, o tom, jak si myslela, že je vše ok, o naději, o lásce, o bludičkách, nemělo to hlavu, ani patu, jediný logický sleď, našpekovaný arytmy.
Znejistila. Potřebovala cigaretu. Nekouřila. Měla to být její čtvrtá v životě. Potřebovala udělat uzel. Našla šátek. Potřebovala se rozmáchle pohybovat. Udělala tři polné kruhy kolem stolu. Hledala zapalovač.
- NEURČITĚ -
"Tady," připálila ji Kosmická. Na vděk kývla. S prvním vydechnutím to z ní spadlo. Sedla si na okno, vydechla podruhé, zahlédla svůj obraz.
Až/jestli se v tom najdu, možná to okomentuju - neurčitě - ale asi si půjdu zapálit k oknu a koukat do mlhy...
OdpovědětVymazatP.S.: To je Váš text? Just FMI
to je super! fakt se ti to povedlo. připomíná mi to borise viana
OdpovědětVymazatKdo je Boris Vian??
OdpovědětVymazat