O mlze, naději a punčocháčích

Naposledy ho viděla v den deště, co zaleze do lodiček, do punčocháčů, a je jedno, jak tlusté jsou, schováváš si je na doma, až je rovnoměrně rozložíš na topení.

Nasedla na tramvaj, vyjela na kopec, jeden ze čtyř, co tvoří Město - vzpomněla si - ve svém fiktivním čase se věnoval americkým historikům.

Byla si jista, že vysoko nad místem spatří, jak řeka plyne, jak auta lehce zdolávají své směry a jak je vlastně všechno ok. Ale uviděla jen mlhu.

Otočila se a šla domů.

Důvodem toho, proč vidíš mlhu, je sluneční vítr, vysvětlila ji kamarádka, která má ve Vesmíru přehled a po nocích se nekonečným prostorem vznáší a ví, že kol Jupiteru se pohybuje záhadná skvrna.

Jak šla, bylo jí vše jasnější. No jasně, rozdělání ohně je hračka! (Tenkrát však měla problémy; dokonce i se zapalováním své vlastní karmy)

Luskla prsty, zaslechla skřípající brzdy létajícího zubního kartáčku, natolik výkonného, aby ji dopravil domů.

*

Proletěli jeho čtvrtí velkých oken a velkých neuskutečněných skutků. Jen tu a tam zablikala jako elektrická bludička naděje. Tu a tam se rozsvítil neonový nápis laciného obchodu: LOVE OU, jinak byla tma.

*

Dorazili domů. Kosmická přítelkyně ji už čekala.

A tak ji vyprávěla, jak prožila jeden ze svých dnů, jeden z těch podivně snových dnů. O mlze, o punčocháčích, o vesmíru, o tom, jak si myslela, že je vše ok, o naději, o lásce, o bludičkách, nemělo to hlavu, ani patu, jediný logický sleď, našpekovaný arytmy.

Znejistila. Potřebovala cigaretu. Nekouřila. Měla to být její čtvrtá v životě. Potřebovala udělat uzel. Našla šátek. Potřebovala se rozmáchle pohybovat. Udělala tři polné kruhy kolem stolu. Hledala zapalovač.

- NEURČITĚ -

"Tady," připálila ji Kosmická. Na vděk kývla. S prvním vydechnutím to z ní spadlo. Sedla si na okno, vydechla podruhé, zahlédla svůj obraz.