Johanka z Arku zpět v novém kabátě

14. září se uskutečnila netrpělivě očekávaná premiéra obnoveného muzikálu Johanka z Arku. Jeden z našich nejúspěšnějších původních muzikálů z pera Petra Hubače se po devíti letech vrátil opět na scénu, tentokrát však do divadla Kalich. Příběh o zdatné světici, která je schopna za svou zem položit svůj život, což se jí nakonec stane osudnou, se bude střídat každý měsíc v týdenních blocích s ostatními muzikály a činohrou Kalichu. Zda bude tak oblíbeným jako před lety se teprve ukáže.

Co se týče obsazení, můžete si říci, že jeden z nejvýraznějších hlasů české hudební scény a zároveň tehdejší Johanka Lucie Bílá bude v nové verzi postrádána. Její ztvárnění bylo přirozené a excelentní, ale její nynější alternace se toho zhostily stejně tak, tedy na jedničku. Lucia Šorálová, jedna z Johanek, se své role zhostila bravurně. Podala jak skvělý pěvecký výkon, tak ukázala i svůj přesvědčivý herecký talent. Známé písně zpívá po svém, ale jsou stejně hezky poslouchatelné jako od Lucie Bílé. A v porovnání její alternace Báry Basikové, která zdobí billboardy a jiné reklamní materiály na Johanku, se hrdince věkově hodí o dost lépe. V poslední době je nešvarem obsazovat muzikály lidmi věkem dost odlišných od věku hrdiny. Narozdíl od Johanky, které není ani dvacet let, je Bára Basiková ještě jednou tak stará.

Až vtipně může působit, když se po jejím boku objeví na jevišti Johančin přítel z dětství, Raimond. Ať ho hraje Ondřej Ruml nebo Jan Kříž, oba jsou to mladí muži, kterým by mohla dělat matku. Výsledek působí trapně. Je mnoho mladších a zkušených zpěvaček, které by si roli zasloužili a také by se do ní hodily i věkově. Vždyť kolik talentů vyjde ročně z konzervatoří a dalších hudebních škol, zaměřených na muzikálovou tvorbu.

Ondřeje Rumla jako Raimonda a Jiřího Zonygu coby La Hira chválím. Když vezmeme v potaz, že s muzikály tolik zkušeností nemají, zhostili se svých rolí nad očekávání velmi slušně. Chtělo by to však, aby se lépe dokázali vcítit do role. Doufejme, že se toho po více reprízách dočkáme. Co se týče pěveckých partů, Rumlovo Proklínám chvílemi působilo zmateně, další písně zvládl skvěle. Zonygovo Ty jsi ten déšť vzbudil u diváků velký a oprávněný aplaus. I když podání Kamila Střihavky, který o svém talentu přesvědčil už v několika projektech, je větším zážitkem.

Celým příběhem provádějící Vladimír Marek už ani nemusí o svém talentu nikoho přesvědčovat. Tento skvělý činoherec ale i hezky zpívá. Jeho obsazení bylo tedy od produkce trefou do černého.

Dále za vyzdvihnutí stojí výkon Richarda Tesaříka jako rytíře Beaudricourta a Jana Apolenáře, který publikum svým opožděným králem dokáže skvěle pobavit.

Pro některé lidi možná nedůležitá, ale jistě nedílná součást souboru, company se opravdu povedla. Nabízí výbornou pěveckou souhru a velmi dobré taneční kreace. Stejně jako v jiných představeních tohoto divadla, stojí za to si tanečníků a herců, kteří i když mají malé role, tak jsou na jevišti neustále, všímat. Nejvýraznější výkon předvedla Renáta Podlipská (sv. Kateřina). Její vypracovaný silný hlas dodá písním na barevnosti. Stejně jako v hlavních rolích, tak i do těch menších byli obsazeni nováčci. Za zmíňku stojí také výkon Ivany Korolové a její alternace Radky Špáňové. Obě jsou studentkami pražské konzervatoře. Druhá zmiňovaná hraje swinga Johanky a se svými devatenácti lety se tedy věkově k hrdince hodí nejlépe. Od její alternace, která měla to štěstí, že je „pravou“ a také mediální Johankou a ne swingem, je mladší o dvacet let. Možná, že kdyby Radka zpívala v soutěži typu Superstar, byla by teď na tom stejně dobře jako její ještě jednou tak stará kolegyně.

Mezi nejsilnější zážitek patří zajisté proces a upálení Johanky. Stejně tak jako závěrečná Johančina píseň Spáso duše mé .

Kalichovská Johanka má dvě výrazné změny. Jednou z nich je živý orchestr. Druhou je chybějící technika, která byla v TaFantastice. Počítač v době 15. století nevypadal na jevišti nejlépe, což logicky způsobilo u lidí negativní kritiku. Menších změn se dočkaly písně, které byly nově hudebníkem Ondřejem Soukupem naaranžovány. Představení dostalo také nové výpravnější kostýmy Ludmily Várossové, novou scénu Martina Hrušky a také projekce, které dokážou publikum lépe vtáhnout do příběhu.

K příležitosti nové verze muzikálu vyšlo i nové CD, kde naleznete výběr písniček. Největší prostor v něm dostala samozřejmě prosazovaná Bára Basiková. O jejím pěveckém talentu nelze pochybovat. Poslední desku však natočila v roce 2001. Její snaživější kolegyně Lucía Šorálová, která je neméně talentovaná, měla přesto na albu o dost menší prostor se ukázat.

I když nepatří mezi nejlepší muzikálové počiny, dokáže diváka nadchnout. Pokud neprahnete po náročnějších a přemýšlivých tématech, stojí vám za návštěvu.