Štvanice má nové domácí mužstvo

Praha - Tady se psala historie československého hokeje. V roce 1931 se zde sehrálo první české utkání na umělé ledové ploše a naši reprezentanti zde vybojovali v roce 1947 titul mistrů světa. Místo, které slouží bruslařům i hokejistům již více než třičtvrtě století, mělo za dobu své existence několik domácích týmů. Nejslavnějším byl nepochybně LTC Praha, jako poslední tu účinkovali hráči APeXu. Na stařičkém stadionu, jehož technický stav pokulhává za ostatními moderními stánky v Praze, se nyní rozhodl hrát svá domácí utkání nový amatérský pražský tým HC Hornets.

Historie týmu není dlouhá. Píše se od roku 2008, kdy se začalo právě na štvanický led, scházet několik mladíků na sobotní hokej. Bez výstroje, někteří dokonce i v lyžařských rukavicích, hrávali zápasy jen mezi sebou. Rozdělili se podle toho, kolik jich přišlo.
„Že jsme začali chodit zrovna na Štvanici, mělo čistě pragmatický důvod. Poslední zimy už ledy na rybnících nestojí za nic, ale každý chlap se párkrát za rok na tom ledě s kamarády rád sklouzne. No a Štvanice pro nás byla finančně nejdostupnější,“ osvětluje začátky duchovní otec týmu Martin Šíma.
Hrávalo se na položené brány. Většina hráčů si obstarala helmu, ale to bylo z výstroje vše.
Postupem času se však rybníkářský styl hokeje – hurá všichni za pukem – začal pozvolna měnit a dali se v něm najít první rysy organizované hry.
„Určitě nám moc pomohlo, že si občas přišli s námi zahrát i nějací bývalí hokejisti. Sice si nás vodili za nos, ale alespoň jsme od nich mohli něco okoukat. Spousta lidí by řekla, že to se dá i z televize, ale na ledě je to něco úplně jiného. Doma u přenosu je každý generál, ať je to jakýkoliv sport,“ míní jeden ze zakladatelů nového týmu Jiří Čihák.
Hráči začali investovat do počáteční výstroje a zrodila se myšlenka přihlásit se jako tým do amatérské soutěže. Možnost byla jediná, a to 8. nejvyšší pražská liga. Úzká skupinka jedinců, především okolo nadšené dvojice studentů a nerozlučných kamarádů Čihák – Korostenski a hlavního organizátora Šímy, dávala na papíře dohromady možný budoucí tým.
„Byli jsme ale pořád rybníkáři. Kluci, kteří neumějí hrát hokej a vědí o něm prd. Ale ta soutěživost nás vedla dál k našemu snu,“ vysvětluje Šíma.
Kluci se nakonec po dlouhých uvažováních a několika schůzích rozhodli jít jinou cestou. Dali dohromady širokou soupisku hráčů a všechny pozvali na své pravidelné sobotní tréninky. Kde jinde, než na Štvanici. Zvolili cestu píle. A to takovou, že pro letošní, první společnou sezonu, ještě žádnou soutěž nepřihlásí a budou v rámci intenzivního trénování, budovat bojeschopný tým.
„Vzali jsme si do týmu i několik bývalých hokejistů, abychom se měli od koho učit a byli alespoň v těch letošních přátelských utkáních důstojným soupeřem,“ shrnul rozhodnutí nejužšího vedení jeden z jeho členů.
„A naše přáteláky máme naplánovány samozřejmě na Štvanici, jakožto domácí stánek,“ doplnil Šíma.
Než si někteří hráči stačili dokonce pořídit celou výstroj, příprava i s profesionálním trenérem byla již od začátku srpna v plném proudu. Nechme se překvapit, jak jejich snažení projeví na ledě.

mjk