Představení Sifon je polovičaté a přitom přetahuje

Alfréd ve dvoře sáhnul s „eko groteskou“ tentokráte vedle


Sifon, eko groteska, je jednou z nových inscenací, které přináší Motus o.s. do divadla Alfréd ve dvoře. Za jejím vznikem stojí tvůrčí duo Vojta Švejda a Jan Kalivoda, kteří se oba dva potkávají v rámci Divadla Krepsko a několika dalších občasných souborů.

Představení Sifon má jednoduchou formu. Sestává se v zásadě z monologu učence-intelektuála, sedícího na židli u stolku s lampičkou a nahrávacím zařízením. Hovoří zmateně, záměrně bezobsažně, tak aby působil coby pseudo intelektuální egoman. Je to vskutku vtipné. Stejně tak vtipné je, že mluví slovensky. Přesto, že mám polovinu rodiny na Slovensku, rád se některým slovenským výrazům zasměji. Ovšem po pěti minutách přestává být takto postavený monolog vtipný a působí zoufale a uboze. Vojtěch Švejda v něm však vydrží pokračovat minimálně dalších dvacet minut aniž by jej jakkoli změnil. Pronáší nedokončené filosofické pravdy, útržky vědomostí, skáče od tématu k tématu. Vzhledem k aranži představení divák netrpělivě čeká na nějaký dynamický prvek, gradaci tématu, který před námi Švejda chrlí. Jak uvádí anotace, hrdina představení nedokáže odolávat přetlaku informací, které se v něm v moderním světě hromadí a dochází k nutnosti „vyprázdnit se“, hodit informace do odpadu. Téma je to více než aktuální, bohužel bez anotace k nám těžko vystoupí a o to hůře se pak spojuje s názvem „eko groteska“. Pokud bychom chtěli být ekologičtí k informacím, nebudeme je vyhazovat ale především jse pokusíme nové zbytečné informace nevytvářet.
Gradace nastupuje s příchodem hudby – v podání alternativního skladatele Jana Kalivody, který ji rovněž sám performuje. S pomocí bicích, několika mikrofonů a různých objektů vytváří kvalitní odraz myšlenkového přerodu učence-intelektuála, kterému se začíná „dělat špatně“ z přemíry vědomostí a informací. Výsledné monstr akordy jsou opravdu hudebním zvracením, které dokonale evokuje potřebu dostat ven něco, co nám nědělá dobře. Je to moment, který diváka naplní. Pravdou však zůstává, že ideový proces který nás k tomuto momentu dovedl je divácky zdlouhavý a nudný. Ovšem i to by se dalo odůvodnit jako právě „divákova přehlcenost“ informací přicházející od perfomera.
Eko groteska to však následně naprosto zkazí. Moment, který je naplňující a mohl by být plnohodnotným závěrem představení utne a nasadí na něj jakési prohlášení nyní již osvíceného učence-intelektuála, které v zásadě jediné co vyvolává je smích. „Musíme zjednodušit. Všechno co má čtyři nohy a ocas, to bude kráva. Pes, kůň, želva, tygr...- kráva.“ Představení začíná přetahovat. To je doplněno odpadem, který se všude kolem dostal během učencova prozření-zvracení. Tady už se jedině naskýtá vysvětlení, že scénografka Radka Mizerová prostě chtěla zkusit, jak to vypadá, když celou scénu zaplníme obrovskými barevnými igelitovými pytli. O Kalivodovi, naprosto nepochopitelně ukřižovaném na polystyrenovém kříži a hopkajícím skrze scénu ani nemluvě. Zdá se, že se české divadelní umění rádo inspiruje symboly, které však ve výsledku nedokáže obhájit.
Všechny zmíněné prohřešky proti mému rozezlenému gustu by však byli nepodstatné, pokud by se představení Sifon dokázalo formálně vymezit. Působí dojmem, jako by režisér posadil na jeviště činohru a street performance, pokusil se je zkřížit a bohužel mu z toho vylezla kulhající performance a mírně šílená činohra. Jakoby každý z tvůrců pojal téma po svém a jediné, kde se ve společném představení protli je prostřední část v podobě „vyzvrácení přebytečných informací“. Půl na půl. V zásadě by se dalo hovořit o režijním nedostatku. Režisérem Sifonu však jsou oba dva performeři.
Je určitě důležité ocenit téma, které Sifon přináší. Je velmi aktuální a k tomu celospolečenské – přemíru informací jistě každá z ná občas pociťuje. Zasahují nás na každém kroku na ulici v podobě reklam, oznámení, výstrah, či jen espézetek aut projíždějících kolem. A ani doma člověk úplně neunikne – informační kanály jsou návykové a v domácím prostředí v zásadě vyměňujeme televizi za počítač a internet a ten zase za rádio a hudbu. A když z toho všeho jsme unaveni, usedáme ke knize. A ani jeden z kanálů nám nezaručuje kvalitu sdělované informace. Je mi opravdu líto, že toto vše musí člověk v představení Sifon vypátrat hloubkovou analýzou anotace. Divadlo by totiž přece mělo fungovat i bez ní.

Sifon
eko humoreska
hrají: Vojta Švejda, Jan Kalivoda
námět: Vojta Švejda, Jan Kalivoda
scénář a režie: Vojta Švejda, Jan Kalivoda
scénografická spolupráce: Radka Mizerová
světla: Jan Dorner

-ao-