Goebbels, Baarová/ Tvrdost, sentiment

Na jevišti stojí noční stolek, u kterého sedí mladá žena v kombiné. Vzápětí přichází plavovlasý muž v bleku. První, co z jeho úst slyšíme, jsou stížnosti.〟Jeden by si tu připadal málem jak doma", pronese na jeho adresu moje kolegyně. Tón mladíkova hlasu je místy zábavný až groteskní, jindy naprosto zoufalý nebo ironický. Martin Pechlát představující Geobbelse vystihuje člověka, který v životě zažil nejedno pokoření a ústrk, dokonce kvůli svému zranění nadosmrti kulhal. Nikomu nebyl dost dobrý a každý jím pohrdal. Jeho život se však zcela změnil po nástupu nacismu. Z nedoceněné lidské bytosti se stal pan ministr a rozhodčí o životě a smrti. Člověk zvyklý na přepych a na nejlepší zacházení. Osoba, která najednou měla vše, co chtěla. Vinil Židy z peněžních machinací kvůli svému neúspěchu na postu úředníka v bance. Nenávist živená jeho vlastní ješitností vyústila v touhu je vyhladit. Když dokončí monolog o svém životě, vstává od nočního stolku drobná žena. Jmenuje se Lída Baarová, česká herečka v Berlíně a také Goebbelsova milenka. Zapaluje si jednu cigaretu za druhou, popíjí bílé víno a vzpomíná. Na první pohled velice temperamentní žena s tmavě červenými rty, v bílých splývavých šatech, se vrací do těch nejtajnějších myšlenek z doby, kdy ještě měla uznání a šarm. Během několika minut se její sebejistot mění ve vodopád výčitek, slz a otazníků. Role Goebbelsovy milenky nebyla zřejmě jednoduchá, oba se sice milovali, osud je však nakonec nemilosrdně rozdělil. S touto rolí si velice dobře poradila herečka Gabriela Míčková, která ze sebe na jevišti vydala všechno. Dokonce uronila i pár slz. Nakonec se zvedá ze židle, Goebbels přichází k ní, oba se zhluboka uklání a odcházejí za obrovského potlesku, který jim po právu náleží. Autor Goebbelsova scénáře, Oliver Reese, který přijal pozvání divadla na besedu, hodnotí Baarovou slovy: 〟Hlavně nemějte soucit se ženou, protože brečí." Šéf činohry ve Frankfurtu původně hru napsal pro čtyři muže. Musel se přitom prokousat deseti tisíci stránkami původních Geobbelsových deníků. Z nich vytvořil scénář o čtyřiceti stranách. Povaha Geobbelse se prý projevuje hlavně jazykem, který používá.〟Pro sebe si vymyslel roli proroka, proto byl tak dobrý propagátor. Neměl sice schopnost řečit, ale uměl připravit a vybičovat lidi, " říká O Goebbelsovi Reese. Oliverovi se na provedení v divadle Komedie nejvíce líbilo to, že Dušan David Pařízek do druhé poloviny přidal monolog Lídy Baarové. Dál také zmínil slovní hříčky, které se tu objevují (NSDAP - Nyní si dopřejeme alibitickou prácičku). David Pařízek pojal představení jako kontrast dvou postav, které toho měly dost společného. Baarová působí oproti Goebbelssovi naprosto nudně a sentimentálně (sedí, brečí, pije). I jejich scénáře mají odlišný původ. Baarová žije ze svých vzpomínek, Goebbelse zrekonstruovali z jeho deníků. Její ústřední téma je "Žena jsem, nic víc", on odráží moc třetí říše.