Vzestup / Voskchoždenije / (režie – Larisa Šepiťko) 1977
Ruský válečný film – s dějem surového psychologického dramatu, které podle knihy Vasila Bykova na filmové plátno převedla režisérka Larisa Šepiťková. Film měl premiéru v roce 1977. Získal Zlatého medvěda na Berlínském filmovém festivalu 1979, a v zahraničí byl hodnocen jako jeden z nejsilnějších sovětských filmů nejen své dekády, ale i celé sovětské kinematografie.
Příběh má jednoduchý děj, s nepříliš náročnou zápletkou – těžištěm filmu je však psychologický vývoj, který probíhá u dvou hlavních hrdinů – film si bere na mušku různé lidské charaktery, které reagují odlišně, i když jsou postaveny do stejných situací. Rozložení charakterů je dle mého názoru největším kladem scénáře – jedná se o příkladně vybudované drama se silnou závěrečnou katarzí.
Film nás zavádí mezi partyzánský oddíl za druhé světové války - do mrazivé Sibiře. Důstojník Boris Sotnikov a vojín Kolja Rybak jsou skupinou vysláni, aby pro ostatní opatřili jídlo.
K závěru filmu by se divákovi mohlo zdát, že Boris Sotnikov je v celém filmu jasně nejpozitivnější postava, a Kolja Rybak je „srab“. Avšak Rybakova postava má ke svému jednání celou dobu pouze motiv zachování života, není schopen přemýšlet v širších souvislostech (proto raději zůstane s nemocným Sotnikovem, než aby se zachoval jako voják a snažil se pomoci celé skupině partyzánu). Pokud se divák podívá do svého svědomí, troufám si říci, že skoro každý z nás by jednal stejně. Je jen velmi málo tak morálně silných lidí jako Boris, naopak Rybak je zde postavou, která je divákovi nejvíce blízká. Samozřejmě se někteří mohou identifikovat také s kolaboranty. Díky tomuto rozložení postav při sledování filmu v divákovi dochází k zamyšlení se nad těmito tématy: souboj vyšší ideje a vrozeného pudu sebezáchovy. Zemřít se ctí, nebo zůstat žít, ale za jakou cenu?
V tomto filmu je vše podřízeno základnímu poselství, souboji mravního principu, cti, hrdosti a ochromujícího pudového strachu.
Zemřít za ideu. K takovému postoji je ze všech tvorů motivován pouze člověk.
Silný lidský příběh, kdy vlastní obětování přináší možnost vzkříšení v duchovním smyslu.
Tempo filmu je velmi pomalé, takřka reálný čas – vše co divák vidí se odehrává ve dvou, maximálně 3 dnech.
Film je dlouhý 111 minut, černobílý, v ruském znění.
Tvůrci:
Režie - Larisa Šepiťko
Produkce - Larisa Šepiťko
Scénář – Larisa Šepiťko a Juri Klepikov
Námět - Vasil Bykov
Kamera - Vladimir Čuchnov a Pavel Lebešev
Architekt – Jury Fomenko
Střih - V. Belova
Hudba - Alfred Schnittke
Obsazení:
Boris Sotnikov - Boris Plotnikov
Kolja Rybak - Vladimir Gostjuchin
Stařec - Sergej Jakovlev
Demčika - Ljudmila Poljakova
Basja - Victoria Goldentul
Portnov (kolaborant) - Anatolyj Solonitsyn
Stas - Nikolaj Sektimenko
Několik slov o autorovi námětu - Vasil Bykov - Vasil Uładzimiravič Bykaŭ (19.6.1924 – 22.6.2003)
Pocházel z Běloruska, autor románů o druhé světové válce. Stal se známým svým nekompromisním názorem na válku. Za literaturu obdržel řadu ocenění, dokonce byl nominován i na Nobelovu cenu. V Minsku se nachází jeho muzeum. Pomáhal se založením samostatné Běloruské republiky, posléze emigroval a kritizoval politiku prezidenta Alexandra Lukašenka. Jeho knihy byly přeloženy do mnoha evropských jazyků.
Žádné komentáře:
Okomentovat