Divadlo Continuo přišlo na jaře roku 2009 s premiérou sólového představení v podání Ivo Jurečky. Představení, pod kterým je režijně podepsán umělecký vedoucí Continua Pavel Štourač je působivé a pro mnohé může být až destruktivní.
Oběť sleduje příběh lékaře židovského původu, který přes Itálii utíká do Argentiny. A my s ním. Každý máme své číslo palubního lístku, který Vám na začátku představení dá děsivá parodie vojáka. Všichni jsme na jedné lodi.
Přichází však zádrhel, úředník imigračního úřadu nebyl ten správný, podplacený, a lékař zůstává v Německu...a my s ním.
Děti? Ano, má chlapečka a holčičku. Tedy ne! Bezdětný...manželka? Manželka se stará o děti....NE! Manželka se stará....manželka se stará sama o sebe.
Lvov, Krakow...Birkenau...Osvětim.
Roztáčí se před námi děsivá historie jednoho lidského osudu, fascinace mocí a ptaní se po smyluplnosti jednoho lidského života. Lékař přežívá tyfus, trpí.
A pak má na sobě nacistický kabát a jen ukazuje – napravo, nalevo, nalevo, nalevo, napravo, nalevo...Nalevo do plynu, napravo do pracovního nasazení.
Deníkové zápisky, které Ivo Jurečka cituje, se vztahují na dvě věci – kvalita večeře a číslo dnešního transportu.
Lékař staví v Osvětimi školu pro děti, maluje jim trpazliky...A pak dvojčata, jak je úžasné sledovat dvojčata, nemoci jim společné a jak na ně každé z nich reaguje...Najednou jsou všude boty, vlasy, talíře i příbory....brýle.Brýle se roztečou před očima a zůstane hmota, lidská hmota se kterou si hraje.
Obět sleduje příběh lékaře židovského původu, který přes Itálii utíká do Argentiny. Každý máme své číslo palubního lístku, které Vám na začátku předá děsivá karikatura vojáka. Všichni jsme na jedné lodi...
A Lékař? Nepamatuji si jeho jméno..nestojí za to. Na konci se jednomu ani tleskat nechce, taková historie si potlesk nezaslouží. Ale každý, přestože otřesen smrští hrůzy, musí vzdát
hold Ivo Jurečkovi, který na sebe vzal tu oběť společné historie a odvážil se s ní přijít na prkna.
Pavel Štourač šel s inspirací za těmi nejpostiženějšími – scénář je složen na základě výpovědí Eriky Bezdíčkové, Marty Kottové a Adolfa Burgera – žijících pamětníků a bývalých vězňů koncentračního tábora Osvětim. Inspiruje se také materiály z knihy Mnegele-Anděl smrti či Weissovy hry Přelíčení. Jurečkovo představení tne do živého v době, kdy si myslíme že vše už je daleko za námi...
Obět coby činoherní monodrama je z pohledu Continua a jeho tvorby dost netradiční záležitostí.Oproti původně novocirkusovým technikám a žánru site specific divadla se performence přemístila dovnitř, na prostor typické malé scény – pro tentokrát karlínského Undergroundu. Přesto je v každém pohybu Ivo Jurečky cítit pohybový náboj, i malý krok, pohyb ramen se zdá býti významějším, vidíme každou z imaginárních postav, jakoby formovali jeho pohyb, tak jej formují ostatní lidé ve společném prostoru.
Divadlo Continuo: Oběť
23.10.2009, Prostor Underground, Karlín
Obsazení: Ivan Jurečka, Kateřina Šobáňová, Lianca Pandolfini, Pavel Štourač
Scénář: Ivan Jurečka, Pavel Štourač
Režie: Pavel Štourač
Dramaturgie: Jana Pilátová
Výtvarná spolupráce: Helena Štouračová, Kristýna Patková
Hudba: Lianca Pandolfini, Pavel Štourač
Světla: Michal Kalivoda, Pavel Štourač
Produkce: Zuzana Bednarčiková, Jakub Vedral, ART Prometheus
Premiéry: 5. a 6.3.2009
Reprízy: 10. a 11.12.2009
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Moc se mi to nezdá..přijde mi, že jsi nepředstavil to nejdůležitější. Hra by si dle mého názoru zasloužila víc..tedy pokud dobře chápu, že jsi psal recenzi na představení. takhle to sice působí umělecky,ale něco mi n atom prostě vadí. tenhle text bych s představením nedokázala ztotožnit
OdpovědětVymazatA Lékař? Nepamatuji si jeho jméno..nestojí za to. ... tam je asi to, co mi vadí nejvíc!!! ale nejspíš to byl záměr ;)