Jíst se musí

K jídlu dostávali vězňové naběračku polévky s kusem chleba. Byla to teplá, odporně páchnoucí voda. Dostávali ji v kotlících, které se vyplachovaly jen studenou vodou. Není divu, že pak téměř neustále trpěli průjmy. Latrína byla otřesná. Toaletní papír chyběl. Smělo se na ni jen ráno před snídaní a pak až večer po apelu. Nemocní tedy používali kotle i jinak. A pak je zase opláchli jen studenou vodou.
„Zakrátko potom přinesli polévku, ve které plavalo možné i nemožné, jako například shnilý tuřín, pohanka, klasy všech druhů obilí, kousky zmrzlé dýně, košťály a červená řepa, která dodávala směsi růžovou barvu. Jedlo se z jednoho hrnce, vždy pět nebo deset lidí. Chuti, již tak bídné, to nedodalo, pomyslíme-li, že jsme neměli lžíce. Mnozí ohrnovali nos, nebo vůbec nejedli, ale to já zase ne, jíst se musí. Jak a co, je jedno. Nacpala jsem do sebe, kolik se jen vešlo. Pomáhala jsem si zuby a rukama, právě tak jako ostatní, co měli rozum a nedělali ze sebe fajnovky,“ líčila jídlo v Osvětimi tehdy čtrnáctiletá Helga Weissová.
Přesto lidé přežívali a přežili. Když je Rudá armáda našla v Osvětimi v zuboženém stavu, byli nemocní, omrzlí, roztřesení. Pramálo jim pomohlo, že Rudolf Höss, vedoucí tábora, byl odsouzen k trestu smrti a v roce 1947 v Polsku popraven.

Podkošoví bratři

Podkošoví bratři

Bratrské trio vyrůstalo v Rosicích u Brna. Nejstarší z Bratrů byl Zdeněk (1933) po té Ivan a Jan. Zdeněk, který byl o 21 let starší než Jan začal svoji basketbalovou kariéru ve 14 letech. A už v 16letech tento basketbalový talent pomohl k titulu mistra republiky mezi muži svému týmu TJ Sokol Brno. Zajímavé je, že tento hráč ač věkem dorostenec získal titul mistra republiky mužů, aniž by někdy vyhrál dorosteneckou ligu. V té době přišla i první pozvánka do reprezentace kde odehrál 152 zápasů. Jeho největším úspěchem v reprezentaci bylo 5. Místo na olympijských hrách 1960 v Římě.

Jako nejstarší ze sourozenců byl pro své mladší bratry vzorem. Možná proto se oba nakonec rozhodli tuto hru zkusit. Bratrské trio jen jednomu nastoupilo společně k zápasu v základní pětce a to pod trenérem Ivo Mrázkem. V té době však Ivana více oslovilo Rugby, kde to dotáhl až do československé reprezentace. V polovině 80. let Ivan emigroval přes Rakousko do USA.

V roce 1972 ukončil Zdeněk svoji hráčskou kariéru, ve které nasbíral 520 zápasů. A následně začal trénovat dívčí basketbalový tým Králova pole.

V té době již Jan patřil mezi nejlepší československé basketbalisty. V 60. a 70. letech pětkrát svému týmu (Zbrojovka Brno) pomohl získat titul mistra ligy. S basketbalovou reprezentací dosáhl řady významných sportovních úspěchů, a to jak na olympiádě v r. 1972 v Mnichově, tak na mistrovstvích světa či Evropy. Svého bratra Zdeňka předčil v počtu reprezentačních startů (nasbíral jich 252).

Vydal se podobnou cestou jako jeho starší bratr a po skončení aktivní hráčské kariéry se stal trenérem. Pod jeho vedením získaly hráčky Gambrinusu JME Brno v letech 1996-2004 devět titulů mistra ligy v řadě. Úspěšně se prosadil i jako trenér české mužské reprezentace v letech 1987-1992 a poté i ženské reprezentace žen. Mezi jeho současné úspěchy patří především 5. místo jeho svěřenkyň na Olympijských hrách v Athénách v r. 2004 a 2. místo na Mistrovství Evropy v Řecku v r. 2003.

Petr Toman (tom)

O českých futsalových klenotech

Přišli jako spasitelé. Největší esa domácí futsalové scény, bratři Michal a Roman Marešové, ukončili k 25. listopadu 2006 profesionální smlouvy v jednom z nejlepších týmů Evropy Dině Moskva a jak slíbili, stěhovali se do Havlíčkova Brodu, pomoci mateřskému Pramenu. Následovalo ale daleko zásadnější hostování mladšího Michala a přestup Romana do Era-Packu Chrudim, kde měli sklidit slávu a obdiv.
Prvoligová sezóna 2007-2008 bude v análech chrudimského celku zaznamenána jako čtvrtá, ve které brali Východočeši v rámci české autonomie titul. Před ročníkem se však s takovým úspěchem nepočítalo. Mnoho znalců futsalového prostředí přisuzovalo Era-Packu nejlépe čtvrté, páté místo. Na víc prý tento tým neměl. Jak ukrutně se zmýlili, poznali experti na konci finálové série.
Chrudim se navzdory předpovědím kvalifikovala do play off a do zbraně povolala sourozenecké duo Marešů, to nejkvalitnější zboží našich palubovek. Roman dával góly, Michal je elegantně připravoval. Všichni se klaněli jejich sehrané spolupráci. V poslední konfrontaci roku stanuli Chrudimští proti Eco Investmentu Praha. První klání ovládl sice soupeř z hlavního města, nic víc už ale přidat nestačil. Rozjela se totiž naplno lokomotiva „Marešáků“ a na cestě za prvenstvím nepředstavovaly žádné překážky nebezpečí. Tři utkání v řadě zvítězil Era-Pack 3:1, 8:1 a 4:2 a podtrhl tak dominanci nad českým sálovým fotbalem.
Roman Mareš poté ještě bral trofej pro nejlepšího hráče vyřazovací části. Deklaroval tím, jak významným článkem on a jeho mladší bratr Michal byl pro Era-Pack Chrudim v ročníku 2007-2008. Nebýt obou borců, radoval by se celek z východních Čech jen velmi těžko.

SPORTOVNÍ ZPRÁVY

Ruska se nezbavíme ani v basketbalu

KARLOVY VARY Karlovarský grandhotel Pupp zaplnila basktebalová elita. Stalo se tak v úterý v půl dvanácté, při příležitosti rozlosování týmů na 16. Mistrovství světa v basktebalu žen, které se bude konat v září 2010 v České republice. Mezi pořádající města se kromě Karlových Varů přidalo také Brno a Ostrava.

Mistrovství se zúčastní 16 zemí ze všech kontinentů. 14 týmů svou účast na turnaji muselo vybojovat, dva získaly postup automaticky, a to USA - minulý vítěz turnaje a Česká republika – pořadatelská země.

Dohled nad losováním převzal sportovní ředitel FIBA Lubomír Kotleba, a ten také vysvětlil zákonitosti losu: v jedné skupině nesmí být více než dva týmy ze stejného kontinentu, týmy by měly být výkonnostně vyvážené, a že skupiny A a B budou hrát v Ostravě a C a D v Brně. V Karlových Varech se odehraje finále.

K losu byli přizváni následující hosté: Náměstek ministra školství Jan Kocourek, primátor Karlových Varů Werner Hauptmann, radní Jihomoravského kraje Miloš Šifalda a předseda Rady města Brna pro tělovýchovu a sport Pavel Sázavský.

Rozdělení do skupin:

	A	B	C	D
1	KANADA	SENEGAL	MALI	JAPONSKO
2	BĚLORUSKO	ŘECKO	KOREA	ČESKÁ REPUBLIKA
3	ČÍNA	USA	BRAZÍLIE	ARGENTINA
4	AUSTRÁLIE	FRANCIE	ŠPANĚLSKO	RUSKO

Na úspěchy českých basketbalistek se po 43 letech pokusí navázat trenér Lubor Blažek, který na slavnostním rozlosování odtajnil alespoň část týmu, který bude tvořit: Hana Horáková, Ilona Burgrová, Kateřina Elhotová, Markéta Bendářová, Ivana Večeřová a další.

Do šampionátu zbývá 312 dní.

SPORTOVNÍ ZPRÁVY

Ještě o nich uslyšíme

Praha Na zimní Olympijské hry se v těchto dnech poctivě připravují nadějní čeští rychlobruslaři pod vedením Petra Nováka – sourozenci Sáblíkovi. Martina (22) i Milan (18) jsou členy Armádního sportovního centra Dukla Praha a závodí pod vlajkou Nowis teamu. Martina je dokonce lídrem Nowisu.

Milan začínal závodit v roce 2006, kdy se věnoval kolečkovým bruslím a cyklistice, ale jeho hlavní disciplínou je Speed Skating nebo-li rychlobruslení. V sezóně 2006/2007 působil jako sparringpartner své sestry Martiny. Na podzim 2007 utrpěl při in-linovém mistrovství České republiky tvrdý pád, ale už v prosinci téhož roku se stal vítězem víceboje mužů na mistrovství ČR v rychlobruslení. V listopadu následujícího roku vybojoval na Světovém poháru v Inzellu bronz a v roce 2009 se stal dokonce nejmladším českým reprezentantem na šampionátu evropských seniorů v Nizozemí, kde skončil 22. Téhož roku se zúčastnil i juniorského světového šampionátu v Zakopaném, tam se umístil 10.

Známější z rodiny Sáblíků je Martina, která má ve svém nízkém věku na kontě téměř všechny cenné tituly. Stala se mistryní světa (2009, 2008, 2007), Evropy (2007), vítězkou Světového poháru (2009) i Team pursuit – stíhacího závodu (2008, 2007) – všude první místa. Na Olympijských hrách v Turíně skončila „jen“ čtvrtá, ale očekává se, že z Vancouveru přiveze kovy nejcennější.

Martina je členkou rychlobruslařské reprezentace už od 14-ti let a své kvality v zimním sportu neustále potvrzuje. Dokonce má v držení i titul „první mistryně České republiky“ v maratónu na in-line bruslích a úspěšná je také v cyklistice – z mistrovství Evropy konaném v Sofii přivezla bronz.

Rozhovor s mladým knězem nejen o nevyzpytatelných cestách

Buď zasvěcený život anebo manželství – tak jsem to vnímal.

Vyjela jsem z pražského hlaváku do beskydských hor. Po komicky mylném a milém telefonátu, jsme se s Petrem Hrubišem, knězem z Frýdlantu nad Ostravicí, domluvili na kafe. Ano, otec Petr Hrubiš je veselý člověk a zná své ovečky velmi dobře! Když jsem po moravském uvítání usedla do křesla a pozdravila se očima se všema svatýma kolem na obrazech, zazvonil domovní zvonek fary. Zanedlouho se ve dveřích objevil kluk asi v mých letech, úsměv od ucha k uchu, a co že jsi to Petře chtěl? Rozhovor?!

Ani já jsem netušila, že si budu povídat, velmi hluboce a upřímně, s Klementem Rečlem(27 let), pohledným knězem, nejen o nevyzpytatelných cestách…

„Klement jsem zdědil, Rečlo taky po taťkovi a dědovi, ne po Kotwaldovi,“ se smíchem dodává na uvítanou, když se mladého kněze ptám na jméno.

Pověz mi, co tě vedlo k tomu stát se knězem? Jsem z věřící rodiny, kde se víra žila, kde to nebylo jenom něco tradičního. S rodiči jsme si povídali o náboženství, vyprávěli nám příběhy z Bible - takže tam. Samotná víra nijak nepředurčuje ke kněžství, to si člověk volí, ale je už to takový předpoklad. Znali jsme kněze, který nás navštěvoval v rodině, na základě toho jsem poznal i tuto možnost. Pak člověk přijde na rozcestí – buď zasvěcený život anebo manželství - tak jsem to vnímal.

Měli jste v rodině kněze? Nevím o tom, že bychom měli v rodině kněze.

Kdy tě poprvé přepadla myšlenka stát se knězem? To bylo někdy už v mládí, v představách, kdy jsem se projektoval do role kněze, misionáře. Vzpomínám si, že v dětství to byla spíš taková fantazie, ale bylo to někde ve mně, a pak se to muselo probudit. Samozřejmě nechával jsem si to jako tajemství, mezi mnou a Bohem, a když jsem se pak rozhodoval na střední školu, tak vím, že jsem se nenápadně někoho zeptal: když bych chtěl do semináře, na kterou školu je dobré jit? Musím mít gymnázium? Ten někdo, už nevím kdo, mi řekl, že je lepší jít na gymnázium; i když mám rád manuální práce.

Zajímá mě tvá představa misionáře. Měl jsi své vysněné místo, kde jsi chtěl působit? Bylo to, když jsem četl mayovky, říkal jsem: jo, dobře, pane Bože, když bych byl knězem, tak misionářem mezi Indiány, jezdit na koni, ne takovým knězem jako náš pan farář na faře, ale v přírodě.

Kdy ses vážně rozhodl? Bylo to ve třetím ročníku gymnázia.

Jak to přijala tvá rodina? Nevzpomínám si přesně den, kdy jsem to řekl. Ale jsem si jistý, že byli rádi. Mamka mi pak řekla, že se i za to modlili – nás je v rodině víc a když Pánbůh chce, aby si povolal někoho za kněze, určitě to přijali dobře, měl jsem v nich oporu.

Poznal jsi svou vlastní cestu v kněžství. Naplnilo tě to? To byl teprve začátek cesty, ale myslím, že to rozhodnutí člověku dá klid. Když pozná, kam ho táhne Boží hlas, kam ho táhne srdce, když pozná své dary, které do něj Bůh vložil, tak mě to naplnilo takovým klidem, že nemusím váhat, rozhodovat se, teď stačí šlapat tím směrem.

Jak jsi poznal Boží hlas v sobě? Je to těžké? To je těžké vysvětlit (smích). Měli jsme společenství mladých, setkávali jsme se kluci, holky, jezdívali jsme spolu na výlety, pomáhali jsme v rodinách, povídali si o sobě, jak žijeme, co se nám daří, co ne, a v takovém společenství člověk poznává své dary a na co nemá. Myslím, že to rozhodnutí pro povolání, je jednak ten Boží hlas, který se nedá popsat, který člověk nějak v sobě cítí, představuje si, že bude třeba knězem nebo si představuje, že bude taťkou a kočarkovat, a potom jsou to dary, které dostal od Boha a je potřeba je zkoumat a objevit je. A pak to, jaké potřeby si ve světě všimne.

"A jak jsi ty věděl, že se máš ženit? A jak jsi ty věděl, že chceš být knězem?"

Mám bráchu, který je teď ženatý, je mladší. Jednou jsme se bavili, když už jsme věděli, že on se chce ženit a já že chci být knězem, ptali jsme se: a jak jsi ty věděl, že se máš ženit? A jak jsi ty věděl, že chceš být knězem? Z jedné situace jsme vlastně usoudili každý pro sebe to, kde ho Bůh volá.

Byl jsi někdy zamilovaný? (smích)

Ty jsi věděl, že se zeptám, viď? Jo. (smích) Byl jsem. Na gymnáziu. Právě v tom třetím ročníku. Ale já jsem ten vztah nerozvíjel, v tom že bych s holkou začal chodit, že ji to mimořádně projevoval, a protože jak jsem říkal, měl jsem už ty plány, tak jsem se tomu od Boha potěšil. Poznal jsem, že vztah je krásný, že manželství je tež krásné. Neříkám, že mě holky neoslovujou, ani nebudou, ale vím, že bych neudělal šťastné je, ani sebe.

Mluvil jsi o darech. V čem tkví ten tvůj? Tak třeba právě to, že mě zajímají osudy lidí, že je dokážu vyslechnout, můžu se za ně modlit, že lidi neposlouchám z povinnosti, ale spíš se vcítím do toho, co prožívají, to jsou ty vlastnosti pro kněžství.

Jsi šťastný? Jo.

"Já si myslím, že v srdci touží po něčem hlubším, něčem duchovním."

Zpovídáš taky lidi? (Kýve hlavou). Před každou mší svatou je možnost a přijdou jeden, dva lidi.

Zachováváš zpovědní tajemství? Mám to jako slib. Váže nás to pod církevním trestem, ale zas nemám z toho nějaké skrupule, Pánbůh mi dal krásný dar zapomínat. Zapomínám i to, co nechci. (smích)

Vedeš děti? Ministranty? Tento rok se o ministranty stará otec Kamil, já jsem dostal na starost rodiny, příští pátek jedem na chatu s rodinama, těším se. Mládež učím náboženství.

Mají mladí zájem o náboženství, respektive křesťanství? Těžko říct obecně. Určitě to není tak, že by všichni mladí měli zájem o křesťanství. Já si myslím, že v srdci touží po něčem hlubším, něčem duchovním, než po tom, co jim nabízí svět reklamy a svět businessu, ale někdy to ještě neumí formulovat sobě, někdy to hledají jinde než v křesťanství, v magii nebo tak. Nikdy to nebude nával, spíš jednotlivci, kteří se svobodně rozhodnou.

Chodí k tobě taky starší lidi? Z naší farnosti (Stará Ves nad Ondřejnicí, pozn. red.)mám na starosti společenství seniorů, takže jednou za měsíc se setkáváme i s nimi. Pak se někteří lidi ptají po mši svaté, před kostelem, někdy dávají těžké otázky, ale ptají se, beru to jako odpovědnost.

"Bůh stvořil člověka tak velikého a důstojného, že mu dal plnou svobodu."

Co pro tebe znamená hřích? Hřích? Hm, pro mě znamená hlavně nevděčnost vůči Bohu, nakolik si člověk uvědomuje, co dostal od Boha, co dostává každý den … nevděčnost má ale řešení.

Myslíš si, že lidé jsou zodpovědní za své činy? Vnímám to tak, že Bůh stvořil člověka tak velikého a důstojného, že mu dal plnou svobodu a že tu svobodu má do konce života. Může se ve své svobodě k Bohu obracet nebo se od něj odvrátit. Možná, že se lidem daří stejně ať tak nebo tak, ale přijdou okamžiky, kdy se to člověku vymkne z rukou, když už není pánem situace. A třeba zlo ve světě chápu tak, že Bůh řídí svět v tom, že ho udržuje, ale vládu nad světem ponechal lidem.

Kde je ta chyba? Na to odpovídá právě Bible. Začátek Bible je hodně antropologický, je o člověku a o stvoření. Jsou to obrazy, ale hodně výmluvné. Je tam o prvním hříchu lidí, a první hřích nespočíval v tom jablku. Jde o to určovat, co je dobro a zlo.

Takže volba – dobrého či špatného. Je to takový základ, aby si člověk sám určoval, co je dobré a co ne, Bůh ho nenutí. Bůh ho nechá, aby si to potom do důsledku řídil sám.

Ok, když něco provedu, třeba ani ne úmyslně, a poznám důsledky svého činu, můžu si říct, a dost, takhle to už nechci - mám volbu s tím něco udělat. (Přemýšlí). Všeobecně vzato ano. Nechtěl bych zacházet tam, kde člověk boha nepoznal. Chápu velkou skupinu lidí, kteří o bohu neslyšeli od svých rodičů, kteří o něm slyšeli špatně, kterým byla podána špatná představa o Bohu, a považují ho za nějakého despotu, který čeká na to, kdy klopýtnem.

Kde si myslíš, že představa Boha despoty vznikla? V historii? Nechtěl bych se vymlouvat na historii, je to moc jednoduché řešení, i když jsem o temném období středověku četl. Já myslím, že i v této době, kdy Boha nazýváme otcem a otec je na své děti despotou, tak jim podává třeba nesprávný obraz boha a do těch dětí to vchází, ani nevíme jak. Když otec je s dětmi jenom tehdy, když je potřeba děcka potrestat a nestará se o ně jindy, podává nesprávný obraz.

"A když nebude fousatý nebo vlasatý, tak mě to nebude trápit."

Respektuješ ostatní náboženství? Určitě.

Souhlasíš s nimi? Respekt a souhlas to už jsou dvě věci. Souhlasím se vším, co je tam pravdivé, krásné, v něčem nás můžou obohatit.

Co je pro tebe láska? Láska je pro mě zdroj, základ. Je vyjádření: Bůh je láska. To, že jsme Bohem milováni je pro mě vrchol, pramen a z toho pramene pak teče řeka a různě daleko jsme od pramene a různě pak ta láska vypadá. Myslím, že k Bohu se blíží láska, která nehledá sebe, ale která hledá štěstí toho druhého – a to má být ta láska v kněžství nebo manželství. Štěstí je hledat dobro toho druhého a to naplní člověka, si myslím.

Mám pro Tebe poslední otázku. Co když je Bůh žena, co když není otec, ale matka? Jo, je to tak. Bůh se nám zjevil v Ježíši, přišel jako člověk, muž. Ale věříme v Boha, který je nepohlavní. On se někdy nazývá i v Písmu nebo v knihách Starého zákona jako matka, která laská své nemluvně. Bůh vysoce převyšuje naše očekávání, a že když nebude fousatý nebo vlasatý (smích), tak mě to nebude trápit.

SPORTOVNÍ ZPRÁVY

Button skončil pátý, a přesto je mistrem světa

V neděli večer se rozhodlo o novém mistru světa Formule 1, kterým se stal Brit Jenson Button ze stáje Brawn GP. K získání cenného titulu mu pomohl výrazný bodový náskok - nedosažitelných 15 bodů. V aktuálním závodě skončil v pořadí pátý.

BRAZÍLIE, SAO PAULO Velká cena Brazílie připomínala stíhací závod, ve kterém figuroval právě Button a jeho největší rival a zároveň také stájový kolega Brazilec Rubens Barrichelo. Závodník, který měl na okruhu spoustu fanoušků, startoval po sobotní kvalifikaci z „pole position“. Dvě desítky kol se mu pozice dařila držet, ale po tankovací zastávce ji ztratil a do čela se již nedostal. Jeho sen o titulu mistra světa se definitivně rozplynul jen osm kol před cílem, kdy jej zradila pneumatika, a musel zajet do stáje na neplánovanou výměnu.

Pro své druhé vítězství v kariéře si na brazilském okruhu Interlagos dojel Australan Marc Webber (Red Bull), na druhém místě skončil Polák Robert Kubica (BMW) a na medaili dosáhl i loňský mistr světa Brit Lewis Hamilton ze stáje McLaren, který po sobotní kvalifikaci startoval až ze 17. pozice.

Do konce seriálu Formule 1 zbývá poslední díl – Velká cena Spojených Arabských Emirátů. O mistru světa je již rozhodnuto, ale o dalších dvou medailistech ne. A průběžně třetí Barrichello ztrácí na druhého Vettela jen 1,9 bodů.