S bývalou writerkou Lilly jsem se seznámil před několika měsíci v kavárně a galerii NOD. Uvolila se k interview pod podmínkou, že nebude uvedeno její pravé jméno ani writerská přezdívka. Následující rozhovor proběhl v jejím bytě s roztomilým interiérem, plným obrazů a různobarevných plyšových hraček.
Na legálních zónách se s graffiti začíná?
Oproti všeobecně rozšířenému mýtu, že na legály malují jen toys nebo newcomers, jsou tu naopak většinou vidět věci od lidí, co malují už roky.
Takže na legálech je k vidění z většiny jen to nejlepší?
V ulicích je poslední dobou vidět jen pár jmen. I když je pravda, že legály tvoří tak 1 % graffiti, některý jsou dost špatný, ale město žije! Na legálech to občas vypadá jako na dětským hřišti. Největší ostuda jsou lidi, co nemají ani trochu soudnosti a úcty a přejedou za 15 minut rybí sračkou věc, co někomu trvala udělat tři hodiny.
Neexistuje nic jako pravidla mezi writery?
Dnešní doba se bohužel těmihle nejmenovanými pravidly neřídí. Dřív jsme respektovali věci, co kdo dělá, nechápali jsme, v dobrém slova smyslu, kde kdo dává, obdivovali stobarevný filliny a obtahy zavánějící nedbalou elegancí (smích). Přesně tohle všechno může writer na writerovi obdivovat a uznávat.
Někteří lidé spojují politiku a tagy, jak to je?
V ČR nefunguje graffiti jako politická záležitost, pro writers je to čistě o stylu, chillu, pohodě, zábavě a seberealizaci. Podle mě spoustě lidí leží v žaludku hlavně tagy.
Můžeš upřesnit, co jsou to tagy?
Graffiti bez tagu by bylo jako stromy bez kořenů. Tag je základ. Tvary, Jméno. Musí být vidět všude, musí ho být plný město. Není lepší pocit, než vidět svý jméno. Všude.
Co udává v ČR směr graffitům?
Směr udává a vždycky jednoznačně udávala Praha, možná i díky tomu, že dokázala nejrychleji adaptovat to, co zrovna jinde frčí a vydávala to za svý (smích)!
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat