Třetí zpověď

11.1.2010, 1:41
Proud myšlenek (bez mazání, tak jak to je v hlavě)

Poslední sklenka vína.

Dopíjím poslední sklenku a přemýšlím zda to co jsem do teď napsal, nesmazat. Však vše vypovídá o mé osobě o mně samém. Přeci se nikomu nelíbí když o něm ví druzí jeho vnitřní myšlení a tak nějak poodhalí své soukromí.

Kouřím cigaretu a přemýšlím nad tím, že bych si dal ještě jednu sklenku. Všude okolo mě je zavřeno a do nonstop se mi fakt nechce, jdu zítra do školy. Přemýšlím, že mohu vypadat jako menší alkoholik. Hraje radio Wawe a jede tu dost hustý ,,regé,,. Před chvilkou přišel spolubydlící se svojí buchtou. Která odsuď odešla v pět odpoledne s jiným spolubydlícím. A tak nějak se mi honí hlavou co všechno musela prožit za tu dobu co jsem tu já seděl u ,,poče,, a zabýval se školními povinnostmi. A přece je vše takové zvláštní. Můj spolubydlící Lukáš měl a má několik holek, momentálně dvě které se tu střídají jak na běžícím pásu. Jak uvažuje? Co je pro něj důležité? Co je to za holky? Jedna pracuje ve veřejných službách, druhý umřel táta v září minulého roku. Ta první je hezká a když přijde, koketuje semnou i já sní. Je jí okolo 24. Ta druhá nechodí do školy, jen je na nějaké nahlášená a to z důvodu aby pobírala sirotčí důchod, nebo tak nějak. Ráda by studovala, ale nějak se jí do toho nechce. Co tyhle dvě holky spojuje, že tráví svůj volný čas a co si budeme říkat nabízejí tělo Lukáši? Jsou mladé? Nemají pevně stanovené své hodnoty?...

Nemám spíš řešit sám sebe?

Druhý spolubydlící, který je ve vedlejším pokoji, má přezdívku Štarmi. Má dnes u sebe taky jednu žábu (nevím kde ty výrazy pro holky, dámy beru). Štarmy je velmi zodpovědný mladý chlapík, na rozdíl od ostatních spolubydlící, dává mi nájem včas, ptá, se zda si může cokoli půjčit, a hlavně tahá si domu jen jednu holku. Tak čím to je, že jedni třebas starší než on se tím životem ser*o, tahají si jednu za druhou a rozdávají si to snima, nevadí jim, že vedle na druhé posteli spí jejich kamarád. A druzí jsou v klidu a dokáží být zodpovědní vůči druhým?
Už mě to dneska nebaví, chce se mi spát, ale má revize mi před psaní téhle věty dala informaci, že mi chybí 150 slov do splnění článku na zápočet TŠM. Teď je to 401 slov, letí to.

Báseň.

Abych zabil poslední řádku zkopíruji sem jednu báseň kterou jsem napsal na střední škole, ale neodevzdal jsem jíJ, styděl jsem se za ní. Přeji příjemné začtení.

Můj domov je bohatství mé.

Víš, tak jako nejsou na Zemi dvě slunce, tak já nemohu mít dvě místa na světe, které pokládám za domov. Možná přijde i doba kdy při pomyšlení na slovo domov již budu zapomínat jeho pravý význam, ale nyní při hlubším zamyšlení pociťuji blažený pocit ve svém srdci, jenž je tak mladé, nezkušené a rozkvetlé jak letní kvítí plápolající při západu slunce. Doufám je,n že přijde den, kdy mé srdce bude stárnout, uvadat, umírat a já budu mít pevné a stálé kořeny, tak jak? podzimní strom, který se loučí se svými dětmi v pozdním a chladivém večeru plného poletujících hedvábných závojů. Víš, tak jako má ryba své vody, pták svou oblohu, srnka svá luka, hvězda své stálé místo..,tak já mám svůj domov. To je to nejcennější, nejdražší, největší bohatství na které si šetřit, studiem se trápit nemusíš jen si ho vážit, pečovat o něj, hýčkat.. Nevím od koho, čeho.. Jedno vím určitě, pokud si nebudu vážit domova, nebude si již vážit čeho. Domov to je mé bohatství. V současné době vidí každý bohatství v něčem jiném.. v rodině, ve sbírce známek v nepřehledném množství hraček..jsou i tací, kteří ho vidí v moci. V moci ovládat druhé, v možnosti ovládat hezké auto. A přece vše skončí, jak začalo.

11.01.2010, 2:15