První zpověď

10.1.2010, 23:07

Můj dnešní den

5 hodin spánku

Přišel jsem domu v 5 ráno. Je to normální? Jakmile jsem vložil klíč do dírky, otočil, vyběhl kocour Oskar. Zmizel někde o dvě patra výše v našem činžovním domě ze 60.let. Tedy čekal mě běh za naším, všemi milovaným koucouříkem. Nakonec vše ok dopadlo a já jsem mohl otevřít svůj pokoj a shodit ze sebe zasněžené věci. Po uklidnění kocoura jsem se vrhl na pračku. Byl jsem jediný člověk z Prahy 4 co pere 12hod v kuse a následně vše v 5 ráno jde hází na sušák (maminka by ze mě měla radost). V polovině věšení ,, zvonek,,. Říkám si ,, co je to za kreténa,, , byl to můj spolubydlící, který pro změnu také šel z práce, ovšem byl na tom o něco lépe než já s kocourem, přišel s nějakou buchtou (dělejte barmana a máte o devčata postaráno). Naváli se do mého pokoje s tím, že jestli si můžou ubalit ,,brko,,. Stáhli mě o ,,cígo,, prej, že je ta krize a začala konverzace. 3 osoby – Já, spolubydlící – řikejme mu Fiky, a ona dívčí osoba. Já rozbaloval dopisy, složenky a všechno možné harampádí, které se vám nakupuje v schránce. Byla zde jedna zajímavá věc a to dvd Štíhačky, které odkazovalo na rychlou odpověď a výhru tří milionů korun (to už je druhej dopis za týden a touhle trapnou soutěží). Všichni jsme se tomu smáli a dali si kvíz ze zadní strany DVD. Kdy se vyrábí Falconet FTC 87? Tři možné otázky atd. V tomhle duchu se táhl kvíz a mi z toho měli děsnou srandu. Brko bylo ubalení a padla otázka za ho můžou rozpálit tady, rázně jsem je vyhodil a jen slyšel, jak za dveřmi ,,tahaj,, až k prasknutí. Do toho všeho se probudil další spolubydlící a padla otázka zda nepůjdeme postavit iglú. Celá chalupa vzhůru, tak proč ne. Nakonec z toho nic nebylo. Já si rozestlal a usnul.

Probuzení

Jako obvykle mě vzbudil telefon. Ne, že by to byl budík, ale lidé vám nedají pokoj nikdy, smsky, telefonáty, a je to tu. Vždy víte, kdy začíná den. Telefon jsem zahodil, je přeci neděle, a já mám po týdnu jeden volný den, tak na všechny se.u. Rozkoukal jsem se a dal se do úklidu. Opět jsem naplnil pračku a dal prát. Poklidil jsem věci, vyházel milion kapesníků od mé vzácné dědičné rýmy. Pozdravil jsem probuzené osoby z vedlejších pokojů (jsou tu tři pokoje při čemž jeden je po dvou a ostatních po jednom lidském tvoru). Pustil jsem ,,noťase,, a začal řešit. Placení složenek, převody peněz, vyřízení emailů, škola. Po nějakém čase jsem si udělal pozdní snídani, která spočívala ze dvou druhů ovesných vloček, to vše jsem zalil mlékem a dal se do jídla. Mezitím si Fiky (spolubydlící) začal připravovat oběh. Máme v lednici asi 200 vajíček, která ukradl můj další spolubydlící Luky ve svojí práci. No a tak co jiného si dát něž tohle. Však ono toho v té lednici toho zas tak nebylo, mléko, nakrájená cibule od minulého týdne, nějaké hořčice a nádobka zabalená v pytlíku, která, když tak přemýšlím, tam je možná už od léta. No nic. Spolubydlící se najedl, já taky i ona dívka. A začal můj učební den. Doba žápočtů se blíží a já opravdu nemám nic hotového. Co jsem si sakra myslel? Že to dam na poslední a na dobrou? No to jsem se pěkně mýlil, ovšem pokud bych měl více volného času, rád bych se tomu věnoval.

Zkrátí me to.

Přišlo mi pár smsek, udělal jsem pár telefonátů, zjistil jsem, že jsem rupnul z testu na angličtinu a to jsem se jí skoro celé odpoledne věnoval (5 domácích úkolů) – prostě ta angličtina mě nebere. Ted je něco po půlnoci. Jsem po večeři, popíjím vínko, poslouchám muziku a pokouším se napsat 3 články na TŠM. Při pomyšlení, že za pár hodin vstávám do školy a pak opět celý týden škola, práce, škola, je mi nějak divně, ale těším se na to, však jaké si to uděláš, takové to máš.

11.1. 00:12