Larisa Efimovna Šepiťková - Лариса Ефимовна Шепитько (6.1.1938 – 2.6.1979)
Celovečerní filmy:
Žár 1963, Křídla 1966, Nachalo Nevedomogo Veka 1967, Ty a já 1971, Vzestup 1977, Loučení (Loučení s Maťjorou, dokončil po její smrti Elem Klimov 1982)
Pocházela z Armtervosku z východu Ukrajiny. V16 letech odešla do Moskvy studovat na státní filmovou školu VGIK jako žačka Alexandra Dovženka.
Počátkem 60.let Larisa Šepiťková natočila dva krátké studentské filmy Slepý kuchař (1956) a Živá voda (1957). V roce 1963 sklidila úspěch se svým diplomovým filmem Žár, který popisuje příběh komunity zemědělců ve Střední Asii v první polovině 50.let. Byla obdivována také za svou houževnatost, neboť podmínky natáčení byly takové, že vyčerpaná režisérka musela být dokonce na plac přinášena na lehátku.
Její další film Křídla (1966) je charakterovou studií obdivuhodné hrdinské ženy – ruské pilotky a nadšené stalinistky Naděždy Petrovny, která po válce žije jako provinční učitelka, a má v sobě tak hluboce zakořeněné vojenské zásady chování, že se těžko přizpůsobuje životu v míru, a má konflikty se svou dcerou a mladou generací. Film byl nařčen, že se posmívá válečným hrdinům, a zdůrazňuje generační propast (Vronskaya, 1972; strana 39).
Natočila černobílý povídkový film Počátek doby Nevědomí ( Nachalo Nevedomogo Veka 1967) , složený z povídek Anděl a Rodina Elektrichestva, který dodnes slaví úspěch na filmových festivalech v zahraničí (např. v roce 2006 na Midnight Sun Film Festival).
Vytvořila také 70 minutovou barevnou televizní komedii Třináctého času noci (1969).
Posléze se Larisa Šepiťková vdala za rovněž vynikajícího filmového režiséra, Elema Klimova, s nímž měla roku 1971 syna Antona. V roce 1971 také dokončila film Ty a já, který se rovněž věnuje kritice moderní sovětské společnosti. Je to její jediný barevný film, který sklidil úspěch na Venice Film Festival, avšak v SSSR bylo veřejné promítání zakázáno.
Vrcholem její kariéry se stal právě film Vzestup, který měl premiéru v roce 1977, a roku 1979 získal Zlatého medvěda na Berlínském filmovém festivalu. Podle některých recenzentů je postava Borise Sotnikova ve filmu podobným mučedníkem jako byl Ježíš Kristus.
Když se dne 2.6.1979 spolu se 4 svými spolupracovníky vracela autem z obhlídek exteriérů k připravovanému filmu Loučení s Maťjorou, narazil do nich velký nákladní vůz naložený cihlami. Jejich auto bylo tak zničené, že srážku nemohl nikdo přežít. Spolu s ní zahynul kameraman Vladimir Čuchnov a architekt Jury Fomenko, kteří s ní spolupracovali také na filmu Vzestup. Film Loučení s Maťjorou dokončil její manžel Elem Klimov, a na její památku název zkrátil na Loučení. Vytvořil také milující oslavný filmový portrét své ženy, nazvaný Larissa.Zdroje:
„The Film Encyclopedia“, Fifth Edition; Ephraim Katz
HarperCollins Publishers, New York, 2005
„Dějiny filmu – Přehled světové kinematografie“, Kristin Thompson & David Bordwell
AMU Praha a Nakladatelství Lidové noviny, I.vydání, Praha 2007
Original: Film History. An Introduction, II.edition, McGraw-Hill Companies, 2004
„Women Directors: The Emergence of a New Cinema“, Barbara Koenig Quart
New York: Praeger, 1988
„Young Soviet Film Makers“ Jana Vronskaja,
London: George Allen and Unwin, 1972
Oficiální webový portál Mosfilm Cinema Concern
Žádné komentáře:
Okomentovat