K 50. výročí si divadlo Semafor může připsat další úspěch. Ve čtvrtek 26. listopadu byla hudební komedie Lysistrata uvedena už po pětasedmdesáté.
Hru, která je původním dílem Aristofana z roku 411 př. Kristem, Jiří Suchý přepracoval roku 2002 pro Divadlo na Vinohradech. Do hlavní role byla tehdy obsazena Zlata Adamovská. Lysistrata se však velkého úspěchu nedočkala. Po pěti letech se Suchý rozhodl ji uvést ve svém legendárním divadle v Dejvické ulici. Připsal scény, texty, písně a dal jí formu muzikálu.
Krásná Athéňanka Lysistrata spolčí ženy jak z Athén, tak ze znepřátelené Sparty. Důvodem jsou muži, kteří místo toho, aby se jim věnovali, neustále tráví čas v bitvách. Za to jim chtějí odepřít to, čím jsou jim jako manželky povinovány. Je to jediný způsob, jak zkrotit jejich chuť po válečných choutkách. Ženy dosáhnou svého a válka končí mírem.
Jolana Smyčková v hlavní roli vynikala jak pěveckým, tak hereckým výkonem. Představila tak charakterní a cílevědomou postavu. Lysistrata je obklopena dalšími ženami – Janou Fabiánovou (Klenike), Lucií Černíkovou (Myrrhine), Lucií Silkenovou (Ariadné), Klárou Kolomazníkovou (Lampito) a Vandou Hauserovou (Dido). Z nich nejlepší výkon předvedla poslední zmiňovaná. Její mladičká Dido byla vtipná a nejvíce přirozená.
Do příběhu zasahují tři veteráni v podání Jiřího Štědroně, Jaroslava Beneše a Davida Bouši, doprovázeni mladíkem, kterého ztvárnil Petr Macháček. Ukazují tak rozdíly mezi starou a mladou generací.
Mezi nejlepší scény patří část, kdy poprvé vstupuje na jeviště Jiří Suchý s Jitkou Molavcovou. V jejich čistě činoherním výstupu velmi vtipnou formou vyprávějí o rozdílech mezi mužem a ženou. Jiří Suchý obhajuje své mužské zastoupení, načež mu Jitka Molavcová úspěšně oponuje svými argumenty, ve kterých hájí ženy. Oba si zahrají dvě role (Molavcová jako Anténa – Lydine, Suchý coby Xylofon – Koitos), vynikají spíše v činoherní části, než v pěvecké. Druhá nejzajímavější scénka je při písni Mamičko mámo vrať se k nám, kdy Suchý coby bojovník Koitos přichází se svým synkem (Zuzana Říhová) žádat v roli jeho vzbouřené manželky Lydine, aby se vrátila zpět domů. Jeden z nejvýraznějších pěveckých výkonů předvedl Otto Weiss v roli radního.
Ve hře se vystřídá více jak čtyřicet herců, včetně alternací.
Kostýmy Jiřího Suchého jsou velice nápadité, odvážné a také jednoduché. Podtrhují historickou dobu a vypadají hezky. Hůře jsou však na tom výrazné paruky. Některým hercům jsou vidět pod nimi i vlasy a nevypadá to zrovna nejlépe. Nápaditou scénu Jaroslava Svobody doplňuje socha Afrodité, která je podle návrhu Jiřího Suchého.
V nepříliš mravné komedii plné dvojsmyslů a humoru zazní jak typicky semaforské a tedy energické a barevné melodie, tak písně pro Semafor nepříliš příznačné. Zajímavou hudební vložkou je operní árie v podání Jany Rácové ve druhé části představení.
Premiéra v Divadle Semafor: 19. 9. 2007 (alternující herci 20. 9.)
Libreto, hudba, kostýmy a režie: Jiří Suchý
Choreografie: Kristýna Černá
Scéna: Jaroslav Svoboda a Jiří Suchý
Obsazení:
Otto Weiss / Petr Stach / Jiří Koběrský, Karel Jína, Václav Kopta, Jana Rácová / Kateřina Fiedlerová
Aneta Zemanová / Klára Pohlová / Dana Purchartová / Zora Šebová / Lucie Záhorská / Aneta Krafková / Tereza Vrbová / Pavla Nováková / Lenka Božoňová / Denisa Šléglová / Nella Kosíková / Tereza Vágnerová
