Druhá zpověď

11.1.2010, 0:31.
Všední věci

Několik uplynulých týdnů, dejme tomu měsíců které jsem prožil by byly pro jisté lidské povahy zdrcující pro některé by představovali zkoušku a našli by se i tací jenž by si to fakt hustě užili.

Jdeme na to.

Začneme od září. Nastoupil jsem do školy po dvou letech od maturity jsem prošel několik pomaturitních studií a dalších kurzů. Našel, poznal a potkal jsem plno zajímavých lidí, ale že by mi studium nějakým způsobem rozšířilo a zvýšilo mojí šanci dostat se do pracovní procesu který bych si přál a zvýšilo můj status na trhu práce? No tak to teda ne. Tedy nastoupil jsem do školy. Splní takhle škola to co chci? A chci vůbec tuhle školu? ..
Člověk si vybere školu proč? Chce studovat a rozšířit si své znalosti? Chce dělat vysněné povolání? Nařídili mu to rodiče? Nebo co..Vybrat si školu je velmi těžké a vybrat si tu správnou školu je ještě těžší, jelikož se jedná o zásadní zlom v životě který bude formovat naší osobu která se postupně vyvíjí do dospělosti.
Začal jsem studovat ,,vošku,, publicistiky v Praze, jelikož by mě bavilo psát o společenském životě a nesprávném zacházení s demokracií. Bavilo by mě se setkávat s lidmi z různých oborů, dostávat se na různé spol. akce a pozorovat dění ve společnosti, následně o všem psát a vyvozovat závěry. Vše by bylo super jen kdybych nebyl ,,zasekanej,, prací kterou mám, jenž velmi miluji a která mě živí. Práce barmana, číšníka, chcete-li ,,pingla,,.
Představte si, že chodíte do školy vstáváte v průměru okolo deváté ráno, celé dopoledne se ,,šrotíte,, ve škole a poté hned ze škole frčíte do práce, kde podáváte výkony, které hraničí se zdravím. Končíte v průměru okolo jedné hodiny ranní a jedete půl hodiny domu. Spát jdete okolo druhé ranní. To vše se opakuje v intervalu týden co týden. Je to na palici. Avšak musíte platit nájem, zálohy, telefon, nějakou tu půjčku, zaplatíte si školu, kupujete si jídlo, šaty, nějaký to pojištění a ve volném dni zaplatíte za zábavu. Tedy celý týden máte ,,zabitej,, . Průměr jsou dva dny volna na týden v tom horším případě jeden (to když kolega vypadne, je problém). Do toho si představte nepřeberné množství okolních problémů, jak osobních, tak rodinných, i školní se najdou no a máte tu mladého člověka který jede na 150% a to vše táhne už na poslední válec.

Proč to píšu?

Z dvou důvodů – toto je zpovědnice a z druhého, že vším co tu píšu tak současně žiju, tedy je to odraz mého současného já ve společnosti.
Ne že by mě to nějak sr*o, ale nevím, zda to vše má nějaký smysl.

Co mám a co nemám.

Nemám čas na školu. Nemám čas pracovat se svým týmem na špíglu. Nemám čas na úkoly. Nemám osobní život. Nemám čas zajet za svou holkou. Nemám zaplacený složenky. Nemám dobrou angličtinu a češtinu,(jsem na škole kde je nejdůležitějším předmětem český jazyk a já píšu jak prase). Nemám umytí nádobí v dřezu. Prostě toho nemám hodně..

Avšak mám práci. Mám dobrý plat. Mám dobré kamarády. Mám co jíst, pít a kde spát. Mám maturitu. Mám dobrou náladu. Mám fajn spolubydlící. Mám holku. Mám zdravou rodinu. Mám vypraný prádlo. Mám fantazii a optimismus (jak kdy). Mám o pár kilo navícJ Mám taky ,,rosekanej noťas!,, (kamarádi). Mám toho hodně..

Uvidím jak to půjde dál.

11.1.2010, 1:25