Zastupitelé dostáli svého slibu

V Berouně byl vystavěn profesionální skatepark, který patří mezi nejlepší v republice

Deset let trvaly boje o vybudování skateparku v Berouně. Nyní je nejen dobojováno, ale i dostavěno. První listopadovou sobotu roku 2008 proběhlo slavnostní otevření a bylo se na co dívat…


Beroun-Mnoho mladých lidí si v posledních letech oblíbilo skateboarding, ale i kola BMX, nebo In-line brusle. Nezbylo jim ovšem nic jiného, nežli jezdit na nevhodných místech, před supermarkety, pod dálničním mostem, nebo přímo na ulici. Z tohoto prostředí ovšem vzešel člověk, který v současné době patří mezi nejlepší české skateboardové jezdce a s touto situací se rozhodl něco udělat.
Tím je Berounský rodák Tomáš Vintr, který je mimo jiné může pyšnit titulem několikanásobného mistra republiky. Jeho zásluhy o vybudování berounského parku jsou neopomenutelné. Spolupracoval na celém projektu, vymýšlel podobu parku i možná místa pro jeho výstavbu. To vše musel řešit společně s berounským místostarostou Tomášem Havlem.
Podle berounských radních prý bylo největším problémem najít vhodné místo pro výstavbu parku a zajistit jeho financování. Říká se ale, že velkou roli hrála dlouhodobá lhostejnost zastupitelstva. Ať byly důvody jakékoli, podstatné je, že po dlouhých letech, se konečně od vedení města dostalo slibu, že této žádosti vyhoví. Dohromady o pět a půl milionu korun byla odlehčena pokladna Města Beroun, které nakonec financování vzalo samo na sebe. Jako nejvhodnější prostor byla nakonec zvolena plocha nedaleko berounského vlakového nádraží. Vlastní stavba areálu byla zadána profesionálům ve svém oboru, společnosti Mystic contructions. Těm šlo o co nejvěrnější kopii reálného pouličního prostředí. Ve skateparku tak můžeme najít všemožná schodiště, zábradlí, nájezdy a rampy, které využijí pokročilí jezdci, i začátečníci.
Díky úsilí všech, co se na projektu podíleli, jsme mohli být sedmého listopadu svědky stříhání slavnostní pásky v areálu již dokončeného skateparku. Toho se ujali právě Tomáš Vintr a místostarosta Tomáš Havel. Za firmu Mystic construction pak Radek Teichman. Následoval slavnostní přípitek, proslov a exhibiční jízdy předních českých skateboardistů včetně domácího Tomáše Vintra. Nakonec byl park uvolněn veřejnosti k volným jízdám, čehož mnoho lidí s velikou radostí využilo. Rachot skateboardů ozývající se ten den dlouho do noci byl důkazem, že mnoha lidem se splnilo jejich přání.


Martin Koťátko

Postavení Kulturní publicistiky v médiích

Každý má jistě nějakou představu o tom, co je to kultura. Většině lidí se jako první vybaví divadlo, film, hudba, literatura, výtvarné umění… Ale kulturu lze chápat i v daleko širším smyslu. kultura je v podstatě vše, co se učíme po narození, co přejímáme od starších a co nás v rámci společenství spojuje a zároveň odlišuje od jiných. Veškeré návyky chování, historie, duchovní hodnoty… I to je kultura.
Kulturní publicistika hraje v současných médích poměrně zásadní roli a rozhodně patří mezi neodmyslitelné žurnalistické žánry. Zabývá se především takzvanou vyšší kulturou. Tím se myslí vybrané ušlechtilé lidské činnosti, které se dají nazvat uměním. Dostávají se nám tak informace o chystaných, či právě probíhajících kulturních akcích, o zajímavých lidech, o uměleckých dílech které stojí za to vidět, slyšet… Dá se říci, že tento kulturní servis poskytují v současné době snad všechny dostupné mediální zdroje. Televize, rozhlas, internet i tištěná média. Takže jaké je tedy postavení kulturní publicistiky v médiích? Vedle zpravodajství, sportu a třeba ekonomiky stojí kultura naprosto pevně, má své jasně dané místo a svou důležitostí i rozsahem se může vyrovnat ostatním novinářským servisům. Kultura je masová záležitost, volnočasová aktivita pro potěšení i vzdělání. Zahrnuje do sebe obrovské množství činností, o kterých lidé budou nepřetržitě chtít čerpat nové informace. Tudíž bude kulturní publicistika i nadále obrovskou dílnou produkující recenze a jiné mediální výstupy, kterými bude kompenzovat neustávající poptávku po těchto informacích. Zkrátka má kulturní publicistika stále pro koho tvořit. Zároveň i kulturní dění má veliký spád a neustále se děje něco nového, takže bude vždy o čem psát. Tím pádem i vyhlídky kulturní publicistiky do budoucnosti jsou takřka neomezené a určitě nám bude kultura nepřetržitě poskytovat mnoho prostoru pro veškerou tvorbu. Určitě nelze opomenout i obrovský vliv kulturní publicistiky na veřejné mínění. Jak napíšete kritiku, či recenzi, tak bude mnohdy vypadat první obrázek, který se k veřejnosti dostane ještě před tím, než lidé sami shlédnou divadelní představení, výstavu, film… Takže k obrovskému tvůrčímu prostoru bych ještě zdůraznil velikou váhu veškeré publikované tvorby v tomto oboru. Kultura hýbe světem…

M.Koťátko

Měli bychom zjednodušit přesilovky, dobře ví David Kajínek

Obránce David Kajínek (na snímku) vlétl do minulé sezóny jako kometa a vydobyl si čelní postavení mezi benáteckými beky. David je někdejším reprezentantem do dvaceti let, v loňské sezóně si zahrál extraligu za Bílé Tygry Liberec. Letos vytvořil kvalitní defenzivní dvojici s Václavem Drábkem, ale na svou první branku zatím čeká. I to bylo náplní našeho rozhovoru, který byl natočen po prohraném domácím zápase s Třebíčí.

Davide, jak jsi viděl domácí zápas proti Třebíči?
“Je to velká škoda, že jsme prohráli. Třebíč je na tom podobně bodově jako my. Určitě jsme měli na výhru, ale největší problém byl v koncovce. Musíme začít proměňovat šance, které si vytvoříme. Jedna branka je prostě málo.“

Jsi v kladném poli statistik +/-, ale zatím jsi nevstřelil žádnou branku, čím to je?
“Zatím se mi nedaří tak, jako loni na začátku sezóny. Je to i tím, že jsem měl otřes mozku a díky tomu jsem nebyl v herní pohodě. Důležitější pro mě je, aby se dařilo týmu a vyhrávalo se. Osobní statistiky jsou druhořadé.“

Zatím se týmu nedaří ani v přesilových hrách. Určitě je hodně trénujete, ale efektivita není taková, jaká by měla být...
“To je naprostá pravda, že je hodně trénujeme. V zápase se nám je však nedaří sehrát tak, jak chceme. Měli bychom je více zjednodušit a tlačit se do branky. Musíme to tam prostě domlátit, když to nejde kombinačně.“

V nedávných dvou po sobě jdoucích domácích zápasech jste dostali branku právě při vlastní přesilové hře. Čím je to způsobeno?
“Udělali jsme chyby a soupeř to dokázal využít. Musíme se toho při dalších zápasech vyvarovat. Na přesilovky se chceme více koncentrovat, abychom naopak my dali nějaké góly.“

Zdá se, že Benátky mají větší sebevědomí na hřišti soupeřů, než na domácím kluzišti. Jak je to možné?
“Je škoda, že dobré výsledky z venku nedokážeme potvrdit v domácím prostředí. Nevím, čím to může být. Věřím však, že proti Šumperku doma vyhrajeme a budeme pravidelně bodovat i v dalších zápasech.“

Sleduješ také internetové stránky klubu? Jak je hodnotíš?
“Internetové stránky sleduji pravidelně. Hodnotím je kladně, protože jsou aktuální a pro fanoušky musí být zajímavé.“

V první lize máte patnáct soupeřů. Existuje nějaký tým, na který se víc vyhecuješ?
“Snažím se maximálně připravit na každého soupeře. O trošku více se však dokážu vyhecovat proti Ústí nad Labem. Je to z doby, kdy jsem hrál ještě za liberecké juniory a zápasy s Ústím byly dost vyhrocené. „

Děkujeme za rozhovor!

I´m sorry, I´m late…

Crrrrrrr, prásk a ticho… Zvonící budík byl nemilosrdně zasažen automatickým chvatem ruky, který se opakuje skoro každé ráno. Ještě alespoň pět minut spánku. A dalších pět, a ještě jednou… Za půl hodiny přijde dost nepříjemné procitnutí: Je pozdě! Přichází každoranní dilema. Jít či nejít? Venku prší déšť se sněhem, je tam tma a zima. A ještě k tomu, už je stejně pozdě. Zkrátka hnus, ale dneska prostě do té školy musím! Na snídani už není čas a tak vyběhnu hladový ven na mráz a s taškou připomínající parní kotel se řítím za ujíždějícím autobusem. Všude kolem je ledová mlha. Pára, která mi jde od pusy se do toho mísí s černým kouřem z výfuku staré rozhrkané Karosy. Letím jako Forrest Gump a dobíhám autobus, jehož chlupatý řidič konečně zastavuje. Vrhne na mě strašlivý pohled, ale ten jde mimo mě… Já se už připravuji na kilometrový běh do vrchu ke škole, který mě čeká, až vystoupím z autobusu. Po chvíli se dveře otevírají a na všechny strany se rozeběhnou opozdilci. Znovu zařazuji vyšší rychlostní stupeň a snažím se být co nejdříve ve škole. Utíkám, jako kdybych právě vykradl banku, lidé se za mnou otáčejí… Přebíhám přechod na červenou, div mě na ulici nepřejede auto. Rozrazit školní vrata, vyběhnout schody, nesmést při tom uklízečku a celý uřícený vpadnout do třídy je již dílem okamžiku. Teď si honem sednout a dělat jakoby nic, ale to by hned za dveřmi nesmělo zahřmít: „Jakože jdeš zase pozdě?“
Co na to říct? Hledat odpověď na tuhle otázku každý druhý den je docela oříšek. A řekněme si upříme: Kdo z Vás by to neznal?

Martin Koťátko

Kůži lacino nedáme

O průběhu letní přípravy jsme se bavili i s novým trenérem Benátek panem Milanem Černým (na snímku). Téma rozhovoru nesměřovalo jen na přípravu před sezónou. Ptali jsme se také například, kde by benátecký tým potřeboval ještě posílit a také na to, jak při trénování pod Ještědem vychází benátecký mančaft se svými kolegy z Liberce. To vše a mnohem více se dozvíte z následujících řádků.

Milane, moje první otázka je zřejmá. Jaká je zatím příprava hokejistů Benátek?
“Zatím jsem s přípravou velmi spokojený. Máme perfektní podmínky. Troufám si říci, že lepší, než většina extraligových týmů. Máme velice široký kádr hráčů. Nejdůležitější věcí je, že všichni trénují a jsou zdraví i přesto, že absolvují velké dávky tréninku.“

Jak bude příprava dále probíhat?
“Absolvujeme soustředění ve Špindlerově Mlýně, jinak budeme normálně dále trénovat v Liberci. Špindlerův Mlýn mám dokonale zmapovaný, byl jsem se tam podívat po sportovištích, kde budeme trénovat. Zde by to mělo být objemové vyvrcholení přípravy, protože tam budeme trénovat každý den dvoufázově s ještě větší délkou tréninků. Do konce června budeme trénovat, jak jsem již říkal, v Liberci.“

Kde vás v současné chvíli tlačí bota? Jak byste si představoval doplnění kádru?
“Byl bych velice rád, kdyby sem přišli dva útočníci, případně jeden útočník a jeden bek. Chtěl bych dva útočníky, o kterých vím, že jsou kvalitní a že nám přinesou nějaké kanadské body. Samozřejmě by to také měli být kluci, kteří pomohou mladým spoluhráčům.“

Jak těžké bude navázat na výsledky z premiérové sezóny v první lize?
“Z pohledu farmy si myslím, že daleko důležitější je základní část než play-off. Chceme hrát tak, aby nebyl příliš velký tlak na umístění. Musíme se dostat do takových pater, aby na nás nebyl velký psychický tlak, který by jistě mladí hráči těžko nesli. Nebudu to tady příliš zveličovat, že se chceme umístit výš než v loňské sezóně. Chceme však hrát o něco klidněji v základní části. Mám rád takové rčení, že snazší je hrát nahoře, než dole (smích). Nepředpokládám, že máme kádr na to, abychom hráli někde v první čtyřce. Myslím si, že vytvoříme takové jádro, že budeme těžkým soupeřem pro každého. Kůži lacino nedáme. Spokojený bych byl s umístěním kolem 10. místa a mít klidný bodový odstup od spodku tabulky.“

Jak vnímáte spolupráci s Libercem?
“Když řeknu slovo úžasné, tak si myslím, že nepřeháním. V Liberci máme dveře dokořán. Můžeme využívat řadu sportovišť, rehabilitační linku, sousedíme s kabinou Bílých Tygrů. To je podle mě velice pozitivní. Liberec by se klidně mohl uzavřít více pro sebe, pro přípravu mít větší klid. Domnívám se, že loni to tak trochu bylo. Letos nám jdou hodně na ruku. Například Jirka Kalous (trenér Bílých Tygrů, pozn. red.) nám ještě do kabiny přinese materiál, který potřebujeme k tréninku. Oni farmu vnímají a vnímají ji pozitivně.“

Děkujeme za rozhovor a přejeme hodně štěstí do nové sezóny.

Avatar nás vrací ke kořenům filmu

O filmu Avatar režiséra Jamese Camerona toho bylo řečeno už hodně.Film přirozeně má svoje slabiny, část diváků mu vyčítá jednoduchý schématický příběh. Potom se ovšem nelze podivit, že šli na film, který avizuje výskyt modrých třímetrových indiánů a postavu hlavního-špatňáka-na-první-pohled. Avatar je pohádka a rozčilovat se u pohádky, že je příběh předvídatelný a prvoplánový je scestné.

Film je však přinesl něco výjimečného a jedinečného, co jej staví milníkem kinematografie. Vizuální orgie, které Cameron pomocí technologie 3D projekce přenesl na plátno po mnoha a mnoha letech vrátily filmu absolutní iluzivnost. To co jsem osobně zažíval, co zažívali mí přátelé i ostatní návštěvníci kina - nakolik jsem zvládnul vypozorovat - bylo netoliko nadšení z filmu, ale unešení iluzí ono stvořeného, umělého světa. Vzpomenete si, jak podle dobových pamětí probíhala první představení bratří Lumiérů v Grand café? Jakékoliv obrazové sdělení ustupovalo do pozadí obrazovosti a zasažení smyslů na první dobrou.

O Avatarovi jako o filmu můžeme vést dlouhé diskuze. Ale pokud jde o Avatara jako audiovizuální iluzi, má prvenství a možná otevírá novou kapitolu umění vůbec. Protože jestli nás pionýr tohoto směru dokázal v naší vizuálně přesycené době takhle zaujmout, můžou být mladší příbuzní za pár let doslova kulervoucí.

Minstersvo čeho?

Ministerstvo kultury je tak trochu oříšek. Tušíte, co se tam vlastně děje? Čím by se mělo zabývat. kultura je dost neuchopitelný výraz, který často přenecháváme filosofům, teatrologům a pozérům. Víme, že hlavní náplní ministra kultury je přestřihávání pásek či zaštiťování nejrůznějších kulturních akcí. Ministerstvo kultury je v očích většiny lidí minesterstvo reprezentativní, úřad, který se sluší a patří mít.

Tahle chyba se nevymstí nám a skoro bych řek, že ani našem dětem. Vykořenit kulturu, pokud Vás neobsadí nájezdníci a násilně vás nepřevychovávají trvá dlouho. Přesto toho jednou naši potomci budou litovat a dotýká se to osobně i nás teď. Ministerstvo kultury by, stejně jako každé jiné ministerstvo mělo ochraňovat svůj resort. Vytvářet kultuře co nejlepší podmínky, stanovit priority a navrhnout koncept, jímž by se česká kultura měla ubírat. Česká kulturní koncepce... slyšeli jste o něčem takovém někdy?

Přirozeně, kultura je do velké míry organická vyvíjí se sama bez zásahů shora. Ovšem existence úřadu, který bude stimulovat, ochraňovat a rozvíjet to co je, nebo bylo a bylo nám zanecháno je bezpochyby. Koneckonců, kulturu, která je často nerentabilní je třeba brát jako z daní placenou státní službu. To, že lístek do divadla stojí 170 Kč a ne 600 (což je průměrná tržní cena) a divadlo tak zůstává dostupné prakticky každému jinak brát nelze.

Ministr kultury by si tohle měl uvědomit a stanovit koncepci toho, co se bude chránit. Koneckonců, není to tak dlouho, co jsme zjistili, že se ze Starého města pražského stalo ve vší své kráse město duchů, do nějž se život (kulturní i občanský) vrací jen pozvolna. Protže jsme chránili zdi a obsah nechali na pospas supům.